. : Články uživatelů webu PlayGate : .
Na tomto místě mají uživatelé webu PlayGate možnost publikovat své články, které jakkoliv souvisejí s Internetem, Softwarem, PC, IT atp. Může se jednat i o manuály, recenze, komentáře atd. Předpokladem je vlastní tvorba uživatele, nikoliv kopírování obsahu z jiných webů.
Svoje příspěvky do této sekce můžete zasílat na:
Tato emailová adresa je chráněna před spamboty, abyste ji viděli, povolte JavaScript
Freddie
|
Tak přemýšlím
Lehká mysl snese vše. Lehká mysl? Ani nevím, jak se mi tahle myšlenka dostala na mysl. Jen poněkud lehčí krev učinila by mě nejšťastnějším na světě, ale jen možná.
Štve mě a uráží, jak někteří s malou sílou a nadáním roztahují se přede mnou a to s pohodlnou samolibostí. Mám snad zoufat nad svou vlastní sílou a nadáním? Milý Bože, jenž jsi mě tím vším obdařil, proč nepodržel jsi druhou polovici a tím nedal mi důvěry v sebe a spokojenosti?! Jen strpení, strpení! Však bude lépe...
Od té doby, co meškám každý den mezi lidmi a vidím, co činí a jak to činí - jsem spokojenější. Nejspíš proto, že již jsou lidé takoví, že vše k sobě a sebe ke všemu přirovnávají. Štěstí i žal spočívá v předmětech s nimiž se stýkáme a to vám říkám, pak není nic nebezpečnějšího než samota. Ano! Ta samota, kterou cítím den co den mezi všemi lidmi, s rodinou či kdekoliv jinde. Pořád je se mnou. Sakra, ani nevím jak ten pocit přesně popsat. Dokonce jsem si už na něj zvykl! Je to jako nemoc, na kterou znám lék jen já. Poslední dobou začínám chápat, že tento lék neexistuje. Lék, jimž je Lidské Pochopení. Tohle pochopení se skrývá i v Lásce, ale to bych chtěl mnoho.
Naše obrazotvornost, která je nucena přirozeností by se měla pozdvihnout, povznést a tak se nechat živit fantastickými obrazy mé poezie!
Tak trochu začínám chápat lidi jako jeden celek,ale to právě nechci! Lidé se ovlivňují navzájem a snad si to ani neuvědomují?!
Tvoříte si řadu bytostí, z nichž my jsme nejnižší, vše se nám zdá být krásnějším než-li my a tím se lidé zdokonalují? Proto jsem tak sám. Každý chápe sebe, ale vlastně nechápe nic! Leč někdy tvrdím, že se nechápu, myšlenky jsou jiné. Vždy moc dobře vím, co činím a někdy toho i lituji, ale to je riziko. Nevím, jak to vysvětlit, ani nevím, jestli má slova někdo pochopí.
Vždyť přece tak často cítíme, že nám něco schází a právě to, čeho se nám nedostává, zdá se nám, že má někdo jiný, jemuž i pak vše ostatní přidáváme - to co máme my a tím mu dodáváme jakéhosi ideálního nádechu.
A tak se vlastně stane člověk šťastným, je ovlivněn a vytvořen ostatními lidmi. Proč tedy já nemohu mít právo na to, aby mě někdo pochopil a tím mě udělal šťastným?!
Naproti tomu, jestliže se vší svou slabostí a namáháním jen pevně pracujete, nabýváte velmi často zkušeností, že nejistotou svou a váhavostí dále docházíte, než mnozí kolem vás. Já tomu říkám: SOBECTVÍ... Sobec nikoho nepochopí leč si myslí, že chápe. To jsem ve světě sobců? Nutno pochopit, že pravý pocit bytosti je, běží-li člověk zároveň s ostatními a nebo snad před nimi?
Když mě doženeš chápáním, nezemřeš sám, ale se mnou. Snad se sem dostanete všichni, nechci zemřít SÁM...
Nataly
|
|
|
Přátelství je jako miminko, taky ho musíme hýčkat, abychom ho nezranili a nějak mu neublížili. Vážím si každého dne, kdy se ráno vzbudím a vzpomenu si, že tam někde v tom dnešním uspěchaném světě jsou lidičky, na kterých mi záleží, a které mám strašně moc ráda. Uvědomím si totiž, že nejsem sama, a že mě má tady někdo rád. Že na mě někdo spoléhá a že mě někdo potřebuje. V tom okamžiku si říkám, že na tomto světě nejsem až tak zbytečná, jak si mnohdy myslím. Nic se neděje zbytečně, všechno je nějak dáno osudem. Co se má stát to se stane a my na tom nic nezměníme. Všechno je o osudu, přátelství, lásce, vztazích. Někdo tam nahoře to tak chtěl, a proto se to stalo. Snad je to i dobře, že na tom toho moc změnit opravdu nejde. Každý den je jedna velká zkouška života a přižijí jen ti nejsilnější. Někdy však stačí pouze maličkost, aby bylo všechno jinak. Abychom třeba zklamali a ublížili člověku, na kterém nám moc záleží. Je to stejné jako s tím miminkem, když mu nevěnujeme dostatečnou lásku, péči, pozornost, může si ublížit. Buďme a snažme se být právě pro tyto rány života připraveni. Nikdy nevíme, co nás může ještě v životě potkat. Až už to je nebo bude něco dobrého nebo špatného, buďme vděčni za každý na plno prožitý den na tomto světě. Jsme tady jen krátce, tak nač přemýšlet a trápit se věcma, které, když si nakonec uvědomíme, nestojí o takovou pozornost, jakou jim v ten daný okamžik věnujeme. Žijme každý den tak, jako by to byl ten náš poslední. Užívejme si života dokud můžeme. Život je krásný, když víš jak ho prožít. |
|
Probuzení ze snu aneb tvrdý život |
|
Lidi dokážou být opravdu zlý. I když se člověk může snažit sebevíc, lidi prostě nezměníme. Je to všechno dnešní uspěchanou moderní dobou?? Nebo čím to může být? Toť otázka na tělo. Myslíte si třeba, že někoho znáte a nakonec, když přijde na to, tak zjistíte, že je to úplně jinak a on vám s klidným srdcem podrazí nohy. A vy pak koukáte s vykulenýma očima a otevřenou pusou, jak si z vás pěkně vystřelil. Někomu věříte a realita je pak jiná. Život je opravdu krutý, někdy snad až příliš a to si pak říkám, co jsem komu udělala, za co mě kdo trestá, že si tohle všechno musím vytrpět a prožít. Ale pak si řeknu, co mě nezabije to mě posílí a snažím se jít dál. Je to někdy dost těžké, ale když člověk chce tak jde opravdu všechno. Jen musíme chtít, mít tu odvahu a chuť vše špatné z mozku vymazat a jít dál. Život je boj a každý den musíme za něco bojovat. Neměli bychom jej jen tak lehce vzdávat. I když je to mnohdy moc těžké, tak prostě bojujme ! |
|
|
Svět bez přátel je jako stromy bez listí, moře bez vody, poušť bez písku, vesmír bez hvězd. Bez existence přátel si svět a vůbec svůj život nedokážu představit. Přátelé jsou jediní kdo mě drží nad vodou a ještě při životě. Proto si vážím každého človíčka, který je ochotný mi věnovat a přijmout mé přátelství. Přátelství je totiž opravdu někdy víc než láska. Chodím ve volných chvílích občas na chat, ale nevyhledávám tam žádné povyražení, zábavu, spíš jen trošku porozumění, pochopení. Snažím se být sama sebou, taková jaká doopravdy jsem a snad se mi to i daří. Na nic a nikoho si nehraji a ti co mě znají to vědí. Na chatu jsem poznala lidičky, s kterými se cítím fajn, je mi s nimi dobře, ráda si s nimi povídám, a i když se třeba neznáme osobně, vůbec mi to nevadí. Ráda tímto prostřednictvím poznávám nové lidi a jejich životní osudy. Tam totiž člověk pozná a zjistí, že ty jeho problémy nejsou jediné na světě, a že svět se netočí jen kolem nich. |
|
Pořád se za něčím honíme, někam spěcháme a nemáme čas ani na to se na chvíli zastavit, pozdravit a popovídat s přáteli. Zajít si s nimi někam na kafe. Ale možná je to tím, že se ženeme jako stádo divokých koní za kariérou, penězi, úspěchem a bůh ví za čím ještě. A v tomto uspěchaném světě jsem se octla i já. Proto využívám možnosti moderní techniky a aspoň se snažím najít si chvilku a komunikovat s přáteli aspoň pomocí ICQ nebo chatu. Myslím si, ale že to určitě nenahradí ten osobní kontakt s přáteli a známými. Ale za tuto možnost komunikace jsem vděčná. Mám totiž přátelé, kteří se odstěhovali nebo bydlí jinde a není tu možnost tak častého osobního kontaktu a právě k tomu využívám ICQ. Vždy když je mi smutno nebo mám radost, o kterou bych se ráda s někým podělila a zrovna tu nikdo není, kouknu na ICQ a tam se vždycky někdo najde s kým se o své pocity, starosti, radosti podělím. Dnešní moderní technika opravdu spěje nezávratnou rychlostí kupředu a buďme rádi za to. |
|
|
|
|
<< Začátek < Předchozí 1 2 Další > Konec >>
|
|
JPAGE_CURRENT_OF_TOTAL |
